Ochotnický divadelní spolek NETOPÝR v dnešní podobě rád hraje divadlo pro děti i dospělé. Když vidím, jak se důchodce ve věku osmdesáti šesti let s chutí obléká do květovaných vlčích trenýrek s chlupatým ocasem a přišívá si uši na čepici, nezbývá než pokorně vyndat z připravené tašky zobák, nasadit hřebínek a začít přemýšlet o duši ubohého kohouta, který se chtěl přeci jen pořádně na tom světě najíst, než ho někdo uvaří v polévce.

Kouzlo pohádek objevujeme spolu s dětmi. Největší odměnou je pro nás smích. Smích nejen dětí ale zároveň i dospělých. Proč by v pohádce měli děti všemu rozumět, že? Však život je prostě takový. A tak vlastně hrajeme pro dospělé stejně jako pro děti. Připravíme si scénář, když to dobře dopadne, umíme ho ještě před premiérou, a pak už se klubou obrázky ze života, jak si s nimi pohráváme. Každý z nás má svoji osobnost, zkušenosti a nechce se smířit s tím, že by měl být jenom dospělý. A když už konečně!!!, jak už bylo řečeno, umí všichni text a pochopí o čem, že ta hra je!!, to přichází ta lahodná fáze ,,košatění“. Přiznávám, že u dětí se celý proces zrychluje a více prolíná. Tam je toho košatění najednou tolik, že končíme s úplně jinou hrou, než jsme začínali. Odborníci mají co kritizovat, ale tu legraci z tvorby a smích obecenstva, nám vzít nemohou. Když se nenecháme zdeptat životem a naopak se necháme poučit jejich moudrými připomínkami, překonáme úřední byrokracii, nával kulturních akcí, a přirozenou lenost, tak se sejdeme a společně se podíváme životu na zoubek z té veselejší stránky. Těšíme se na vás, milí diváci, bez vás a vašeho smyslu pro humor by to nikdy nešlo. 

Anna Svobodová